Lidé, o kterých je tato kniha, jsou naši nenápadní sousedé a současně výjimeční svědkové moderní doby – 20. století, které nad jiné vynikalo technickým pokrokem a krutostí.

Lidé, o kterých je tato kniha, žijí dosud mezi námi. Generál Tomáš Sedláček bojoval za druhé světové války za československou svobodu na západní i východní frontě. V roce 1941, v době, kdy se přepravoval z Francii do Anglie, byl Mikuláš Hulín, mladík z Poskarpatské Rusi, na cestě do sovětského Gulagu. V červenci 1943, kdy Sedláček absolvoval v Anglii výcvik, přežili Antonín Činka a Josef Kechrt vyvraždění své volyňské vesnice Český Malín a stejně jako Sedláček pak bojovali na Dukle. Možná se tam potkali s pozdějším prokurátorem Karlem Vašem, možná, že se s ním kdesi v sovětském lágru míjel i Mikuláš Hulín, ale zcela určitě ho potkal další voják z východní fronty Jaroslav Grosman. Roku 1944, kdy „volyňáci“ narukovali k čs. východní armádě, zápasily Anita Fischerová a Anna Kovanicová o život v Osvětimi a v dalších nacistických vyhlazovacích táborech a Anna Magdalena Schwarzová doufala, že přežije Terezín. Po roce 1948 už byl Jaroslav Grosman v komunistickém kriminále, kam Sedláček přibyl roku 1951 a Anna Magdalena Schwarzová roku 1953. Jaroslav Řičica se zrovna stával komunistickým vyšetřovatelem, Karel Vaš už poslal na smrt Heliodora Píku, Vratislav Herold si podával žádost o přijetí ke Státní bezpečnosti…